První dny – červen 2010
Všechno začalo špatně. Teda nejdřív dobře, protože jsem byla ušetřena výpravy do chovné stanice. Původně jsem měla strategický plán dopravy štěňátka z vesnice za Prahou do Letohradu. Rozhodně jsem nemohla a netroufla si jet svým vrakovitým Svištíkem (miláček Suzuki Swift promine), takže plán cesty zahrnoval několik etap a dopravu autem s kamarádkou, vlakem, autobusem a to samé zpět. Tak jsem se velmi zaradovala, když zavolala chovatelka, že budou na výstavě v Brně a cestou zpět by se stavili v Letohradě předat mi štěňátko a obhlédnout, kde bude bydlet. Sice to bylo o týden dřív, než jsem počítala, takže jsem na některé dny musela zařídit střídavou péči s babičkou. (Babička zprvu nesla pořízení nového psa velmi nelibě, ale štěňátko si ji brzy získalo, a když vyšlo najevo, že mají narozeniny ve stejný den, bylo vymalováno.)
Takže jsem v sobotu 19. června netrpělivě vyhlížela s připravenou smlouvou a s penězi utrženými za miláčka Passata. (Zní to dobře, když se mě cizí ptají, co stál ten zvláštní pejsek, říci, že jsem musela prodat Passata, abych na něj měla. Známí se usmívají, neboť je jim známo, že i Passat měl svoje odjeto a co jsem za něj dostala nedosáhlo ani výše průměrné měsíční mzdy. Na druhou stranu se ovšem najdou jedinci, kteří se pídí, v kterémže útulku jsem si nechala vnutit takové pometlo potrhlé, strakaté.) Konečně pozdě odpoledne dorazila paní Marie s přítelem, Korinkou a její starší sestrou Afrou.
Alan, který byl v té době s Korou z očí do očí projevoval obrovské nadšení a okamžitě se jal fenečku obtěžovat. Ona mu to brzy začala oplácet taháním za uši, za krk a za hřbet. Když trápení překročilo míru, Alan se ostře ohradil, štěně ustoupilo a tak je to dodnes, kdy už je Kora třikrát větší.
Korinka při muchlování s Alanem ani nezaznamenala, že ji její původní rodina opouští a velmi rychle se u nás zabydlela. Dala jsem jí do koupelny molitanovou boudičku po Dulince a první noc byla patrně tak unavená, že nestihla ani protestovat proti separaci.
Hned druhý den jsem jela štěně představit k bráchovi. Tamní domácí pán, maďarský ohař Athos, vůbec nebyl nadšený, naopak projevil silné znechucení, že tady teda žádný kamarádšoft nebude, což mu, kupodivu, vydrželo dodnes, kdy je z Korinky nádherná mladá dáma.
Bohužel, do týdne se projevil tzv. „psincový kašel“, který štěňátko získalo ještě doma, kam si nákazu přinesla patrně Afra z výstavy psů. Kašel během pár dnů dostal i Alan, oběma dal náš drvet antibiotika a tím pádem jsme museli odložit doočkování a první návštěvu na cvičáku.